27. dubna 2009
Daň z nemovitostí
Finanční úřad ve Frýdlantu oznamuje, že na sekretariátě Městského úřadu je vyložen k veřejnému nahlédnutí seznam o vyměření daně z nemovitostí na rok 2009. Na úřední desce si můžete přečíst celou vyhlášku. Daň je třeba uhradit do konce května složenkou, která by měla být doručena každému poplatníkovi. Pokud složenka nedorazí nebo chcete využít jinou možnost platby a pokud se chcete dovědět více o stanovení výše daně, čtěte další informace.
Informace o platbě
Složenku by měli obdržet zhruba v polovině května všichni poplatníci. Pokud se tak nestane, je třeba zaplatit daň přímo v pokladně Finančního úřadu ve Frýdlantě (pondělí a středa 8 – 11:30 a 12:30 – 15:45). Oba způsoby jsou bez poplatku.
Další způsob zaplacení je bezhotovostní převod. Nejprve je třeba navštívit sekretariát MěÚ a v hromadném předpisném seznamu zjistit výši daně. Pak tuto částku zašlete na tento účet, vedený u ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY a uveďte následující platební údaje:
-
číslo účtu: 7755-37626461/0710
konstantní symbol: 1148
variabilní symbol: rodné číslo poplatníka – fyzické osoby nebo IČO poplatníka – právnické osoby
Posledním dnem pro zaplacení daně z nemovitostí na letošní rok je 1. červen 2009.
Stanovení výše daně
Zastupitelstvo města na základě zákona 261/2007 Sb., ze dne 19. září 2007, o stabilizaci veřejných rozpočtů přistoupilo dne 2. července 2008 ke schválení obecně závazné vyhlášky č. 1/2008 o stanovení koeficientů u daně z nemovitostí v územním obvodu obce Nové Město pod Smrkem.
Tento zákon mimo jiné novelizoval § 12 zákona 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, podle kterého je možné obecně závaznou vyhláškou pro všechny nemovitosti na území celé obce stanovit jeden místní koeficient ve výši 2, 3, 4 nebo 5 (tj. násobek dosavadní výše daně). Tehdejší sazby byly tedy platné již 15 let a nejenže je stát za tu dobu nezvýšil, ale s účinností od tohoto roku zodpovědnost v rozhodování o výši daně z nemovitostí přenesl na zastupitelstva jednotlivých obcí a navíc nařídil, že pokud se koeficient zvýší, tak minimálně 2x.
Jde o jedinou přímou daň, která celá připadá městu, ostatní daňové příjmy jsou přerozdělované přes státní rozpočet. Když města a obce požadují více finančních prostředků ze státního rozpočtu, bývá odpovědí, že si je mohou samy zajistit zvýšením místní daně, což od roku 2007 umožňuje zákon, ale nedělají to. Rada města navrhla nejnižší variantu zvýšení, která je možná, tedy dvojnásobek. Při schvalování vyhlášky v létě minulého roku bohužel nikdo netušil, jaké problémy nastanou vlivem globální krize, že dojde k obrovskému skokovému zvýšení nezaměstnanosti a neustálému růstu životních nákladů…
V Libereckém kraji se rozhodli od letošního roku zvýšit daň z nemovitosti ve zhruba polovině z 39 obcí, v ostatních je zatím stejná. Ve třetině obcí se zastupitelstva rozhodla využít koeficient 2, takže vlastníci zaplatí příští rok na dani dvakrát víc než letos. Je zřejmé, že pokud zůstane tento daňový systém, budou v dalších letech postupně donucena zvyšovat daň z nemovitostí všechna města a obce.
Daň z nemovitostí je jedinou daní, která zůstává celá městům a obcím, tudíž nekončí někde neurčitě ve státním rozpočtu napospas následnému přerozdělování. Výnos z této daně se bezezbytku využívá ve prospěch majitelů nemovitostí na území města. Naše město v letošním roce získá na dani z nemovitostí 1,2 mil. Kč. Největší podíl zaplatí majitel bývalé Textilany. Co se z těchto vybraných peněz hradí?
Vybraná daň z nemovitostí slouží k finančnímu pokrytí činností a služeb, které město vykonává v okolí nemovitostí – na budování a údržbu místních komunikací, údržbu a provoz veřejného osvětlení, likvidaci odpadů, údržbu veřejné zeleně, úklid města, zimní údržbu komunikací, dopravní obslužnost a na část mezd pracovníků na veřejně prospěšné práce. Jen tyto činnosti budou stát město v letošním roce 6,5 mil. Kč. Dále je možno připočítat několikamilionové částky za přípravu dostavby kanalizace. Město tak svými službami, udržovacími činnostmi a dotovanými stavebními akcemi může zvýšit kvalitu zázemí nemovitostí na území města, tím i jejich užitnou hodnotu a eventuálně také tržní cenu nemovitostí v případě jejich prodeje. Vlastníkům se tak vynaložené prostředky vrací.
Z uvedeného ale vyplývá, že vybraná daň z nemovitostí ani zdaleka nepokryje vyjmenované náklady, z kterých má prospěch téměř každý obyvatel města. Další prostředky se musí najít nejen na úkor rozvoje města, ale dokonce i na úkor provedení nutné údržby a oprav majetku města, např. starého domu s pečovatelskou službou, školních budov, o bytových domech nemluvě.
Navýšení daně z nemovitostí není nijak zásadním zásahem do životních nákladů majitelů nemovitostí. Pro majitele běžného rodinného domu se zahradou jde o navýšení o několik desetikorun měsíčně. A ještě poznámka na závěr – většina zastupitelů jsou vlastníci nebo spoluvlastníci nemovitostí, daňové zatížení si tedy zvýšili také sami sobě.